Blog | Trvale si ceníme kvalitní výběrové kávy, ale rádi každoročně oslavíme i vítěze říše zvířat a rostlin

V březnu jsme se na našem blogu věnovali vítězi titulu Pták roku 2023. Abychom byli spravedliví, dnes se necháme pozvat do pestrého světa rostlin. Protože také v něm se korunovalo! Český svaz ochránců přírody (ČSOP) zvolil letošek Rokem konikleců. Má to svůj význam – upozornit nejen na tyto krásné jarní květiny, ale i na ohrožení a ochranu lokalit, kde rostou.

Koniklec je nízká až středně vysoká trsnatá rostlina, převážně s ochlupenými listy i lodyhami; jako „chlupáče“ si ji asi většina z nás vybaví hned. Je zařazená do čeledě pryskyřníkovitých a je (stejně jako řada dalších rostlin z této čeledi) jedovatá. Obsahuje toxickou látku ranunculin, která vyvolává zvracení a průjmy. Při dotyku dráždí pokožku a vyvolává záněty. V minulosti se ale koniklec využíval v léčitelství, k zahánění morové nákazy.

V České republice roste planě pět druhů konikleců, patří mezi vzácné a chráněné druhy. Stále ještě na stovkách lokalit můžeme nalézt koniklec velkokvětý a koniklec luční. Koniklec otevřený má již jen zhruba dvacet lokalit, ještě hůře je na tom koniklec jarní, který přežívá v Čechách na posledních pár místech. Raritou je vysokohorský koniklec alpínský s výskytem výhradně v Krkonoších. Je jediným bíle kvetoucím koniklecem naší přírody, všechny ostatní druhy kvetou v různých odstínech fialové.

Koniklec kvete od března do května, výjimečně se květy mohou objevovat až do září. Koniklece potřebují ke svému životu světlo a volný prostor – sušší osluněná místa s nepříliš zapojeným porostem jiných rostlin. Vyskytují se na různých suchých stráních, skalách, ve světlých lesích (často borových), na horských loukách.

V CHKO Kokořínsko – Máchův kraj, kde pro vás pražíme vždy čerstvou výběrovou kávu pro přípravu espressa i kávy filtrované, to vše v našem sociálním podniku a pražírně kávy Naturpark 12, je doma také koniklec luční! Můžeme ho zahlédnout na slunných svazích Deštenského vrchu, kde se nachází přírodní památka Deštenské pastviny. Na hraně pískovcových skal se rozkládá další přírodní památka – Stráně Truskavenského dolu, kde je dobře nejen konikleci lučnímu, ale i dalším ohroženým rostlinám (mochna skalní, kosatec bezlistý, kavyl Ivanův, oman srstnatý).

Proč jsou koniklece tolik vzácné? V minulosti zanikaly kvůli zástavbě, zalesňování. Vzhledem k zákonné ochraně konikleců by už tento jev hrozit neměl, koniklece ovšem nadále ubývají změnami prostředí. Často jde o bývalé pastviny, kde zvířata udržovala nízký porost a kopýtky narušovala drn. Jinde se alespoň pravidelně sekala tráva. Toto po staletí tradiční využívání ve druhé polovině minulého století ustalo, přidal se i další problém. V důsledku lidských aktivit je v přírodě velké množství živin (zejména dusíku), které způsobuje rychlejší zarůstání. Křovinami zarůstají i skály, které vždy bývaly přirozeně holé. Už tak oslabené populace konikleců decimuje přemnožená zvěř, především srnčí, které koniklece abnormálně chutnají. Na některých místech se kvůli zvěři koniklece oplocují; uvidíte-li koniklec v kleci, je to právě proto.

Je důležité zajistit ochranu a péči o místa, kde dosud koniklece rostou. Obnovit pastvu, načasovanou do vhodných období roku, také vzít do rukou pily, kosy, křovinořezy… O to se na mnoha lokalitách již desetiletí starají místní organizace ČSOP a další pozemkové spolky. Záchrana nejvzácnějších druhů pak zahrnuje i vysoce odborné činnosti, například záchranné pěstování a reintrodukce. Ochrana konikleců má význam i pro řadu dalších druhů rostlin a živočichů. Daří-li se někde koniklecům, pak jde vždy o lokalitu s bohatou druhovou rozmanitostí (biodiverzitou) – koniklece jsou takzvaně deštníkovými druhy.

Rok konikleců je také pestrý; ČSOP chystá řadu akcí i praktickou pomoc na lokalitách s výskytem konikleců. Kdo chce přiložit ruku k dílu víc, stačí se zapojit do rozmanitých záslužných činností.

Z Naturparku 12 na Kokořínsku vám přejeme duben plný nových poznatků, zážitků a svěžích dní!

Foto: Český svaz ochránců přírody