Blog | Zpravodaj České sociální podnikání: „NATURPARK 12: káva není jen turek a pikolo“

Spolek Revenium, z. s. od svého vzniku pomáhá každému, kdo má nějaký zdravotní trabl a chce změnit svůj život. Najít si práci, někde pomáhat, prostě být aktivní a potřebný. A jednoho dne padlo rozhodnutí posílit náš spolek o vedlejší činnost. O založení sociálního podniku, který bude mít smysluplný základ a svojí činností bude posilovat hlavní činnost spolku. Tu osvětovou, pomáhající, neziskovou. A tak vznikla pražírna výběrové kávy na adrese Kokořín 12, sociální podnik NATURPARK 12,“ popisuje vznik sociálního podniku předsedkyně představenstva spolku Revenium Hana Potměšilová.

„Přes dvacet let se věnuji systémovým změnám ve zdravotnictví. Převážně v neurologických oborech. A hned na začátku, kdy moje první velké téma byla problematika roztroušené sklerózy, jsem zjistila, jak moc je pro pacienty obtížné přiznat svému okolí, že jim do života přišla nějaká nemoc či závažnější postižení. Natož zaměstnavateli. A tak jsem ke své zdravotnické agendě přidala i téma zaměstnávání lidí s různými zdravotními trablemi,“ nastiňuje Hana Potměšilová svou cestu k sociálnímu podnikání.

Kdo přišel s myšlenkou založit sociální podnik a jací lidé za podnikem stojí?
Za vznikem spolku Revenium, který provozuje sociální podnik NATURPARK 12, stojí Petra Horáková, Petr Horký, Petr Vyhnánek, a já. V minulosti nás propojilo téma zaměstnávání lidí se zdravotním postižením. S Petrou, která pracovala v Hospodářských novinách, jsme mnoho let společně rozvíjely problematiku zaměstnávání lidí s postižením v rámci CSR témat, která v redakci vedla. První Petr, který má sám zdravotní znevýhodnění, mne před lety požádal o pomoc při rozběhu jeho družstva invalidů. A s druhým Petrem, který je bývalým prorektorem vysoké školy, jsem dlouhodobě řešila vysokoškoláky s různými zdravotními problémy a jejich uplatnění na trhu práce. A zhruba před pěti lety jsme si my čtyři řekli, že když nás toto všechno nějak propojilo, poznali jsme se navzájem, bylo by dobře vymyslet i něco společného. A začít společně dávat práci s lidem se zdravotním postižením. Ne práci pro práci, ale práci, která dává smysl, něco, co nám pomůže ukázat, že i neziskovka si na sebe dokáže vydělat plnohodnotnou činností, něčím, co lidi ocení a co si rádi koupí bez ohledu na to, kdo to vyrobil. Nechtěli jsme být prostě jen neziskovka, která žije z darů a dotací. Pokračování ZDE